Jako jarý jinoch, nácte roků mlád jsem se svými stejně "mužnými" kamarády usoudil, že pojedeme na Sázavu, místo "Velkýho vandru" o prázdninách. Jenže, nesehnali jsme k vypůjčení dost lodí pro všechny. Tak jsme se rozhodli: "Řeku nepojedeme, ale půjdeme". Po břehu. Zjistili jsme si poměrně krkolomné vlakové spojení z Plzně k Velkému Dářku. Nechtělo se nám utrácet tehdy pro nás horentních 16,- Kčs za rychlíkový příplatek a tak jsme se kodrcali různými typy osobáků. Vyrazili jsme na noc a přestupovali, čekali na spoj, přestupovali a zase ... Semo tamo něco ujelo a tak se cesta protáhla. V jednom z vlaků, tuším z Pardubic, jsem usnul. Probudil jsem se sešněrován vším možným i nemožným. Tkaničky, motouzy a provázky různého druhu a provenience, řemínky, tkalouny a vůbec. Kde to ta banda sehnala, Bůh suď. No a na krku jsem měl plombu s razítkem ČS POŠTA. Chvíli jsem se tiše cukal a ostatní dělali, že si mě vůbec nevšímají. Jenže všímali a královsky se bavili. Když jsem poznal, že nemám šanci na osvobození vlastními silami, začal jsem brblat cosi o blbejch fórech a s poukazem na tu poštovní plombu jsem dodal, že jsem pěknej balík. No a už mi to zůstalo.
120. BODLÁK,HOŠNA (Chlumín)
Přezdívky mám 2, pod jednou (Bodlák) mě znají většinou trampové,
pod druhou (Hošňák) spíše woodcrafteři. Ani jedna z nich ovšem
nevznikla trampsky, natožpak romanticky. O původu Bodláka často
mlžím a tvrdím, že to je od indiánů, kteří mi říkají Ten, který
píchá, ale skutečnost je jiná. Bodlák mi začali říkat spoluhráči z
fotbalu, když jsem kopal do míče špičkou boty, čemuž se ve fotbale
říká "bodlo". Jeden fotbalista to pak rozšířil mezi lidi, s nimiž
jsem jezdil na vodu, kde se toho chytl kamarád, s kterým jsem pak
začal jezdit na vandry.
Hošňák, nebo též Hošna, je pozdější přezdívka, která pochází ze
školy. Náš fyzikář na gymnáziu si totiž nepamatoval jména a pletl
si nás se studenty, které učil před mnoha lety, takže např. Maryška
byl Mareček, Holečková byla Holoubková a z Hokeše udělal Hošnu a mě
už to zůstalo. V té době byla mojí spolužačkou náčelnice
woodcrafterského kmene, do kterého jsem později vstoupil, a tak byl
z gymnaziálních lavic pro tuto přezdívku jen krůček do indiánských
týpí. Několikrát jsem byl sice málem překřtěn na Fošnu, ale to se
naštěstí neujalo.
121. MENHART (Praha - Stínadla)
Asi v r. 1980 jsme byli na "husitském" táboře v Chotovinách na
motivy komiksu v Abc Hlásenická tvrz. Proradný Menhart tam schoval
táborovou kárku a to odstartovalo velké pátraní, kdo je Menhartem.
Dlouho jsem byl jako instruktor mimo podezření, ale nakonec mě
usvědčili.
Chtěl jsem mít taky nějakou zvláštní přezdívku, jako měl třeba můj
starší kamarád Everel, tak jsem si Menharta nechal i po táboře a
snažil se jménu napravovat reputaci. Menhartů bylo v naší historii
několik, ale nejčastěji se setkávám právě s tím Menhartem z Hradce,
který třeba na hradě Velhartice ukryl před husity české korunovační
klenoty. Zvláštní náhodou jsme od 1988 právě pod Velhartice začali
jezdit na tábory a
stalo se to tam mým druhým domovem. Dokonce jsem váhal o navrácení
hradu v restituci.
Přezdívky mě fascinují už dlouho a nelíbí se mi, když se používá
před přezdívkou celé jméno. Mnohem zajímavější je přeci
pojmenování třeba Mimoňský Akéla. Bobří stopu a Bohouška jsem již
několikrát žádal, ať mě ve foglarovském světě říkají normálně jen
Menharte. Skautské a trampské přezdívky prý STB hrozně rozčilovali
a to mi je velmi sympatické. Cítím, že přezdívka je víc než jméno.
Je to kus života a velký závazek.
Ještě perlička na závěr: Před těmi zhruba 25 lety jsem chtěl za
každý rok nošení přezdívky si připsat jedno "n". Brzy jsem si to
rozmyslel, neboť dnes bych vás zdravil:
Ahoj Mennnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnhart
122. RUSALKA (Praha - Stínadla)
Rusalku jsem měl v oddíle asi od 7 let a myslím, že přezdívku
získal hned při první cestě do Údolí slibu (1982). Byl z nás
nejmladší a snad mi odpustí, byl i trochu motovidlo. Třeba nám
vypadl z vlaku
(stojícího!) po hlavě na perón, když si nevšiml, že tam na
chodbičce jsou zašoupávací schody. Nebo si stěžoval, že ho dřou
popruhy a on měl USranec hlavou dolů...
Ve vidině možných problémů u slibového ohně jsme ho strašili, že se
nesmí sám vzdalovat z tábořiště nebo ho unesou rusalky. On na to
furiantsky, že se jich nebojí a už ve vlaku v tunelu to dával
náležitě hlasitě najevo. Pak v Údolí slibu spadnul do potoka, když
snad tančil na kamenech jako Rusalka, a všichni se mu smáli, že se
rusalek bát nemusí, neboť sám tak vypadá. A tak se mu začalo říkat
Rusalka.
Už si nepamatuji, jak to snášel, ale tak jako znal spoustu
dalších slok písniček o Divokym západu, které už nikdo jiný z
oddílu neznal, možná věděl i o "Chlapovi jménem Zuzanka". Rusalka
totiž pochází z trampský rodiny. A kdo jste viděl film Vládce
severní dráhy, víte, proč se
podepisuje RusalkA1.
(Bez Rusalkova vědomí, podle svého svědomí - sepsal Menhart, když
je Rusa... v USA).
